DÉMON KRACIOS.
„Jeden za druhým šli pomalu
otroci a každý nesl obroušený kámen. Čtyři řady, každá půl druhého kilometru
dlouhá, od brusičů kamení k místu, kde začínala stavba města-pevnosti, byly
střeženy hlídači. Na deset otroků se počítal jeden ozbrojený hlídač. Stranou od
otroků, na vrcholu třináctimetrového pahorku, jenž byl ručně vytvořen z
obrovských kamenů, seděl Kracios - jeden z vrchních žreců; v průběhu čtyř
měsíců mlčky pozoroval události. Nikdo jej nevyrušoval, nikdo ani pohledem
nesměl přerušit jeho přemýšlení. Otroci a stráž vnímali pahorek s trůnem na
vrcholu jako neoddělitelnou část krajiny. A člověka, který seděl nehybně na
trůně nebo se procházel po plošině na vrcholu pahorku, si již nikdo nevšímal.
Kracios si dal za úkol
přebudovat stát, na tisíciletí upevnit moc žreců, podmanit si všechny lidi na
zemi a všechny je zotročit, včetně vůdců států.
Jednou Kracios sestoupil dolů
a na trůně nechal svého dvojníka. Žrec změnil oblek, sundal paruku. Náčelníkovi
stáže nařídil, aby jej zakovali do řetězů jako obyčejného otroka a postavili do
řady za mladým a silným otrokem jménem Nard.
Kracios se pátravě díval do
tváří otroků a všiml si, že tento mladý člověk má zvídavý a hodnotící pohled,
ne ale těkavý a vzdálený jako mnozí ostatní. Nardová tvář byla jednou soustředěně
zamyšlená, podruhé rozechvělá. ,Takže nosí v hlavě nějaký svůj plán,' pochopil
žrec, ale chtěl se přesvědčit, do jaké míry přesný byl jeho postřeh.
Dva dny Kracios pozoroval
Narda, mlčky nosil kameny, seděl vedle něj při jídle a spal vedle na palandě.
Třetí noc, jakmile zazněl povel „Spát", otočil se Kracios k mladému
otrokovi a šeptem s hořkostí a zoufalstvím vyslovil otázku, která
směřovala
neznámo ke komu: ,Cožpak to takhle bude pokračovat po zbytek života?’
Žrec viděl, jak sebou mladý
otrok škubl a okamžitě se otočil tváří k žrecovi, jeho oči zářily. Jiskřily se
dokonce při slabém světle hořáků ve velkém baráku.
,Nebude to dlouho trvat.
Domýšlím plán. A ty, staříku, se můžeš zúčastnit také,' zašeptal mladý otrok.
Jaký plán?’ lhostejně a s povzdechem
se zeptal žrec.
Nard se zápalem a s jistotou
začal vysvětlovat:
,Ty, staříku, a já a my
všichni brzy nebudeme otroky, ale svobodnými lidmi. Počítej, staříku: na každou
desítku otroků je jeden strážník. A patnáct otrokyň, jež připravují jídlo, šijí
oblečení, pozoruje také jeden strážník. Pokud se ve smluvený čas my všichni
vrhneme na stráž, porazíme ji. Ať jsou strážníci ozbrojení a my jsme zakováni
do řetězů. Ale je nás deset na každého a řetězy lze také využit jako zbraň,
pokud by se nastavovaly pod úder mečů. Odzbrojíme všechny strážníky, svážeme je
a zmocníme se zbraní.'
,Ech, mladíku,' opět povzdechl
Kracios a jakoby lhostejně pronesl: ,tvůj plán není domyšlený: strážníky, kteří
nás hlídají, je možné odzbrojit, ale vládce brzy přišle nové, možná že dokonce
celou armádu, a zabije otroky, kteří povstali.'
,Na to jsem také pomyslel,
staříku. Je třeba zvolit dobu, kdy tady armáda nebude. A tato doba se blíží.
Všichni vidíme, jak se armáda připravuje na výpravu. Dělají se zásoby proviantu
na tři měsíce. Znamená to, že za tři měsíce armáda přijde na určené místo a
zahájí boj. V bitvě se oslabí, ale zvítězí a zajme mnoho nových otroků. Pro ně
se již staví nové baráky. Musíme začít odzbrojovat stráž, jakmile armáda našeho
vládce zahájí boj s jinou armádou. Poslové budou potřebovat měsíc, aby donesli
sdělení o nutnosti okamžitého návratu. Oslabená armáda se bude vracet nejméně
tři měsíce. Za čtyři měsíce se dokážeme připravit k uvítání. Nebude nás méně
než vojáků v armádě. Zajatí otroci se budou chtít připojit k nám, až uvidí, co
se stalo. Všechno jsem promyslel správně, staříku.'
,Ano, mladíku, se svým plánem
a myšlenkami můžeš odzbrojit stráž a zvítězit nad armádou,' odpověděl žrec již
povzbudivě a dodal: ,ale co potom začnou dělat otroci a co se stane s vládci,
strážníky a vojíny?’
,O tomto jsem moc nepřemýšlel.
A zatím mě napadá jediné: všichni, kteří byli otroky, se stanou svobodnými,
všichni, kteří dnes nejsou otroky, stanou se jimi,' nepříliš jistě odpověděl
Nard, jako by přemýšlel nahlas.
,A žreci? Řekni mi, mladíku,
kam zařadíš žrece, když zvítězíš: k otrokům nebo ke svobodným?’
,Žreci? O tomto jsem také
nepřemýšlel. Ale teď si říkám: ať zůstanou tam, kde jsou. Poslouchají je otroci
a vládci. I když je těžké je občas pochopit, ale myslím si, že jsou neškodní.
Ať vypráví o bozích, ale jak máme nejlépe prožít svůj život, to víme sami.'
,Jak nejlépe prožít… to je
dobře,' odpověděl žrec a tvářil se, že se mu chce hrozně spát.
Ale Kracios tuto noc nespal.
Přemýšlel. ,Samozřejmě,' říkal si, ,nejjednodušší je povědět vládci o spiknutí,
mladý otrok bude zadržen, zjevně je vůdcem
ostatních. Ale
to nevyřeší problém. Otroci si vždy budou přát osvobodit se z otroctví. Objeví
se noví vůdcové. Vypracují nové plány, a pokud je to tak, hlavní nebezpečí pro
stát vždy bude existovat uvnitř státu.'
Před Kraciem stál úkol:
vypracovat plán zotročení celého světa. Chápal, že se nepodaří dosáhnout cíle
pouze pomocí fyzického násilí. Je zapotřebí psychologické působení na každého
člověka, na celé národy. Je třeba transformovat lidskou mysl, vštípit každému,
že otroctví je nejvyšší blaho. Je třeba spustit automatický program, který bude
celé národy dezorientovat v prostoru, čase a pojmech. A hlavně - v adekvátním
vnímání skutečnosti. Kraciova mysl pracovala stále rychleji, přestal cítit
tělo, těžké okovy na rukou a nohou. Najednou, jako blesk z čistého nebe, vznikl
program. Zatím nebyl podrobný a nedal se vysvětlit, ale již byl čitelný a
oslepující svou velikostí. Kracios se cítil být neomezeným vládcem světa.
Žrec ležel na palandě,
zakovaný do okovů, a obdivoval sám sebe: ,Zítra ráno, až budou všichni odváděni
do práce, dám znamení a náčelník stráže zavelí vyvést mě z řady otroků a sundat
okovy. Dopracuji do detailů svůj program, pronesu několik slov a svět se začne
měnit. Neuvěřitelné! Pouze několik slov a celý svět se podvolí mně, mé mysli.
Bůh skutečně dal člověku sílu, která nemá ve vesmíru sobě rovné, tato síla je
lidská mysl. Produkuje slova a mění běh dějin.
Vytvořila se neobyčejně
příznivá situace. Otroci připravili plán povstání. Tento plán je racionální a
zjevně může přivést otroky k pozitivnímu přechodnému výsledku. Ale stačí
několik vět a zotročím na příštích tisíc let nejen dnešní otroky, ale také
jejich potomky a pozemské vládce.'
Na Kraciovo znamení mu ráno
náčelník ochrany sundal okovy. A již následující den bylo na jeho
pozorovatelskou plošinu pozváno ostatních pět žreců a faraón. Před
shromážděnými Kracios začal svou řeč:
,To, co teď uslyšíte, nesmí
být nikým zapsáno nebo vyprávěno. Kolem nás nejsou stěny a má slova nikdo mimo
nás neuslyší. Vymyslel jsem způsob proměny všech lidí v otroky našeho faraóna.
Není možné toho dosáhnout pomocí početného vojska a vyčerpávajících válek. Ale
udělám to několika větami. Uběhnou pouze dva dni po jejich pronesení a uvidíte,
jak se začne měnit svět. Dívejte se: dole dlouhé řady otroků, zakovaných do
řetězů, nesou po jednom kameni. Střeží je mnoho vojáků. Vždy jsme si mysleli,
že čím více otroků, tím je to lepší pro stát. Ale čím více otroků, tím více se
musíme obávat jejich vzpoury. Posilujeme ochranu. Jsme nucení dobře krmit své
otroky, jinak nedokážou vykonávat těžkou fyzickou práci. Ale stejně jsou líní a
mají sklon k buřičství. Dívejte se, jak se pomalu pohybují, a zlenivělá stráž
je nepopohání karabáčem a nebije ani zdravé a silné otroky. Ale budou se
pohybovat mnohem rychleji. Nebudou potřebovat stráž. Strážci se také promění v
otroky. Udělat něco takového lze následovně. Ať dnes před západem slunce
hlasatelé rozšíří faraónovo nařízení, v němž bude řečeno: „S úsvitem nového dne
se všem otrokům daruje úplná svoboda. Za každý kámen přinesený do města bude
svobodný člověk dostávat jednu minci. Mince bude možné vyměnit za jídlo,
oblečení, příbytek, palác ve městě nebo za samotné město. Odedneška jste svobodní
lidé."'
Když si žrecové uvědomili to,
co Kracios řekl, jeden z nich, nejstarší, řekl:
,Jsi démon,
Kracie. To, co jsi vymyslel, zaplaví démonizmem množství pozemských národů.'
,Ať jsem démon a to, co jsem
vymyslel, ať lidé v budoucnu nazývají demokracií.'
* * *
Při západu slunce bylo otrokům
ohlášeno nařízení, které je ohromilo a mnozí celou noc nespali a přemýšleli o
novém šťastném životě.
Následující ráno žrecové a
faraón opět vyšli na plošinu umělé hory. Obraz, jenž vyvstal před jejich očima,
byl ohromující. Tisíce lidí, bývalých otroků, o závod tahaly stejné kameny, co
dřív. Zalévajíce se potem, mnozí nesli dva kameny. Jiní, kteří měli jeden,
běželi a zvedali prach. Někteří strážci také tahali kameny. Lidé, kteří si
mysleli, že jsou svobodní - vždyť jim byly sundány okovy- se snažili získat co
nejvíce vytoužených mincí, aby si vybudovali šťastný život.
Ještě několik měsíců Kracios
strávil na své plošině, s uspokojením pozoroval to, co se dělo dole. Změny byly
obrovské. Část otroků se spojila do menších skupin, udělala si vozíky, naplnila
je až nahoru kameny, a zalévajíc se potem, tlačila tyto vozíky.
,Vynaleznou ještě mnoho
zařízení,' s potěšením si v duchu říkal Kracios, již se objevily vnitřní
služby: roznášecí vody a jídla.' Část otroků jedla přímo za chůze, nepřála si
ztrácet čas na cestu do baráku, aby se najedla, a platila lidem za obsluhu
vydělanými mincemi. ,To jsou věci: i lékaři se u nich objevili, přímo za chůze
poskytují pomoc zraněným, a také za mince. Dokonce si zvolili hlídku dopravní
bezpečnosti. Brzy si zvolí náčelníky, soudce. Ať volí: vždyť si myslí, že jsou
svobodní, ale podstata se nezměnila, stále tahají kameny…’
A takhle běží tisíciletími, v
prachu, zalévají se potem a tahají těžké kameny. I dnes potomci těch otroků
pokračují ve svém nesmyslném běhu…“
„Zřejmě máš na mysli prosté
zaměstnance, Anastasie? Patrně s tím lze souhlasit, ale nelze zařadit do
kategorie otroků vedoucí podniků, úředníky, podnikatele."
„Vidíš v nich nějaký rozdíl,
Vladimíre, tak ho zformuluj, v čem spočívá ?"
„Vtom, že jedni pracují,
tahají kameny jako otroci. Druzí řídí toto tahání, moderně řečeno - výrobní
proces."
„Ale vždyť řízení je také
práce a dosti často složitější než nošení kamenů."
„Celkově ano, podnikatelé musí
víc přemýšlet. Jejich mysl je od rána do večera zaměstnána prací. Z čehož
plyne, že faraón, prezident a kancléř jsou také otroci ?"
„Ano, je to tak. Stali se
otroky také žrecové, kteří vykonali osudný čin."
„Ale pokud existují otroci,
musí existovat otrokáři. Kdo jsou ? Když mezi ně nezařazuješ ani žrece ?"
„Otrokářem je umělý svět,
vytvářený lidmi. A strážci u většiny lidí sedí uvnitř nich, šlehají je karabáči
a nutí je vydělávat mince."
„Smutný obraz a vypadá
bezvýchodně. V uplynulých tisíciletích vznikaly a zanikaly celé říše, měnila se
náboženství, zákony, ale v tom hlavním se nic nezměnilo: jak byl člověk
otrokem, tak jím zůstal. Copak doopravdy není možné takový stav napravit?"
„Je to
možné."
„Jak? A kdo je schopen tohle
udělat ?"
„Obraz."
„Co znamená obraz? Jaký
?"
„Obraz, který ukáže lidem jinou situaci. Posuď to
sám, Vladimíre, ti lidé, kteří dnes prostřednictvím peněz řídí svět, si myslí,
že štěstí mohou člověku přinést pouze moc a peníze. A většina lidí, která se
snaží vydělávat mince, je o tom přesvědčuje. Ale často, velice často vítězové
nesmyslného závodu trpí. Dosahují iluzorních výšin a pociťují víc než ostatní
nesmyslnost svého života. Ukážu ti obrázek z budoucího života, popiš jej, ať se
promění ve skutečnost."
Žádné komentáře:
Okomentovat