Jakou
největší chybu dělá ministerstvo zdravotnictví
Začneme
statistikou.
Nejvíce
peněz do zdravotnictví nejde ze státního rozpočtu, ale z veřejného zdravotního
pojištění. Do něj plynou peníze od zaměstnanců, zaměstnavatelů a podnikatelů a
ze státního rozpočtu každý měsíc peníze za takzvané státní pojištěnce, tedy
důchodce, děti nebo nezaměstnané, kterých je asi 5,9 milionu. Náklady na jejich
léčbu ale vybrané peníze přesahují, dotují se z plateb zaměstnanců,
zaměstnavatelů nebo OSVČ.
Celkově
se příjmy veřejného zdravotního pojištění odhadují pro rok 2022 na
420,6
miliardy
korun a pro rok 2023 jsou to 432,7 miliardy.
K
tomu je třeba připočítat cca 6 miliard Kč dotací z EU.
To jsou samozřejmě nemalé peníze,
které protečou celým zdravotnickým systémem, jenž se skládá z většiny ze
mzdových nákladů lékařů a personálu, materiálních nákladů na zdravotnický
materiál a na léky a zdravotnické přístroje a zřízení.
Jak vidíme ze statistik, platí
pravidlo, že čím více peněz teče do zdravotnictví, tím více nemocných pacientů
máme.
Tady já vidím právě tu
zásadní chybu v koncepci státního zdravotnictví. Podle mého názoru by
stát, tedy MZ mělo věnovat nemalé množství peněz především do informačních
kampaní o prevenci.
Je totiž známo, že lidský organismus má nemalou schopnost
sám se uzdravovat, respektive udržovat si zdraví tak, abychom neonemocněli.
Tato schopnost, i když se týká všech lidí na Zemi, však má své limity. To se
právě nyní ukazuje ve své nahotě, když počet onemocnění stále roste. Ten limit
spočívá v tom, že lidé si neuvědomují souvislost se svým způsobem života a
jeho dopadem na lidské zdraví.
Primárně se jedná o nekvalitní stravu. Jak kdysi jedna
lékařka říkala: „Jste to, co jíte.“ Je
to o něco složitější, přesnější rčení by znělo: „Jste to, co váš metabolismus
vpustí do organismu“. Vnímáte ten drobný rozdíl? Mohu totiž po letech
bezbřehého všehožroutství dospět do okamžiku, kdy začnu jíst kvalitně, ale to
už může být pozdě. Stav střev, která rozhodují o tom, jaké živiny do těla
přijdou, je natolik tristní, že sice třeba tloustnete ale organismus je
podvyživený. Má to řadu souvislostí, které by právě měly být předmětem
celostátní kampaně na pomoc lidem v oblasti prevence.
Lidé by se tak měli dozvědět například to, co už před 2400
lety prohlásil Hippokrates: „Ze všech složenin našich tělesných sil se
kyseliny projevují jako ty nejškodlivější“.
Ve stejném duchu projevil výsledek svých vědeckých
zkoumání Dr. Otto Warburg, jenž v roce 1931 získal Nobelovu cenu za
zdravotnictví: „Rakovina je kyselou nemocí č.1“
Bohužel dalším obrovským problémem je
bezmezná důvěra v lékaře a zdravotnický systém.
Není účelem tohoto článku medicínu nějak dehonestovat.
Naopak. Věřím, že lékaři dělají, co mohou a co umí, nicméně sám zdravotní
systém tak, jak je nastaven, podléhá politickým a ekonomickým tlakům a díky
tomu nepřináší pacientům 100% pomoc. Jak se ukazuje, optimální kombinací toho,
jak uchovat své zdraví, je v první řadě postarat se sám o to, co zdraví
ovlivňuje a podle toho se řídit celý život a teprve v druhém kroku svěřit
své zdravotní potíže lékařům.
Nejdůležitějším slovem ve
vztahu člověk-zdraví je tedy beze sporu slovo PREVENCE.
Pokud
pochopíme, že je v silách každého člověka žít tak, že se nás žádná nemoc
nedotkne, pak jsme vyhráli sami nad sebou. Není to samozřejmě tak jednoduché,
jak se to řekne či napíše. Nicméně už jen to vědomí, že to lze, nás může
posunout výše.
Jak už bylo popsáno výše o
kyselinách v našem těle, tak stejné platí i o dalších jedech a všech
patogenních látkách, které v důsledku nesprávného způsobu života do našich
organismů pronikají. A vězte, že to jsou stovky položek. Stačí je však
pojmenovat a ukázat na ně a pak už je velice jednoduché tyto škodlivé prvky
z našeho života vyloučit a nahradit je zdravými, přírodními látkami.
V kontextu s výše uvedenými ekonomickými
ukazateli o našem zdravotnictví si myslím, že relativně malá investice do
informovanosti obyvatelstva by mohla snížit celkový rozpočet minimálně o
polovinu. K tomu by ovšem musela být politická vůle.
V Pardubicích srpen 2023 ©KangenCZ s.r.o., Pardubice
Žádné komentáře:
Okomentovat